Bylo, nebylo…
… ženil se lékař a tuze stál o živě zahranou a zazpívanou píseň. Povolal bratry, nevlastní sestru, kamarády i známé, aby složil jednorázové seskupení. Tehdy se prvně všichni potkali. Zahráli a zazpívali.
Po čase oslovil zpěváka, aby zazpíval pacientům. Ten vyžadoval doprovod. Lékaři nezbylo, než oslovit sestru a zpěváka jí vnutit. Zahráli a zazpívali.
Rok se s rokem sešel a sestra se zpěvákem vymýšleli nový program, aby znovu pacientům radost udělali. Tentokrát se vydali směrem francouzských melodií. Zahráli a zazpívali.
Sestra zatoužila program zopakovat kamarádům v jiném městě. Zpěvákovi se nápad líbil. Říkali si však, že ještě jeden nástroj by se hodil. Lékař vládnul violoncellu, ale vymluvil se na čas a jiného šikovného cellistu domluvil. Potkali se všichni tři, vyzkoušeli zahrát spolu a další den už na pódiu zahráli a zazpívali.
Od té doby společně. Sečteno a podtrženo, sestaveni lékařem – kéž je večer s nimi příjemnou terapií…